Datum vydání: 29.10. 2024 Platforma: Microsoft Windows Cena:..

Datum vydání: 29.10. 2024 
Platforma: Microsoft Windows 
Cena: 49,99 € /  1269,73 KČ 
Žánr: S rozhodnutími ovlivňujícími hru, LGBTQ+, Akční
Bodování: 7,5

Hru jsem dostala od Cenegy, pár recenzí jsem viděla, ale stále jsem si chtěla udělat svůj názor. První Life is Strange jsem hrála v roce 2019, kdy jsem začínala se single player hrami. Tehdy měli vývojáře DONTNOD a vydavatel Square Enix. Nachystala jsem si pro vás i časovou osu, jelikož se hodně řeší, kdo zrovna na sérii dělal.

2015 - > Life is Strange, DONTNOD
2017 - > Life is Strange: Before the storm, Deck Nine 
2018, červenec - > The Awesome Adventures of Captain Spirit, DONTNOD 
2018, zaří -> Life is Strange 2, DONTNOD 2021 - > Life is Strange: True Colors, Deck Nine 
2022 - > Life is Strange Remaster + Life is Strange: Before the storm remaster, Deck Nine 
2024 - >  Life is Strange: Double Exposure, Deck Nine

Proč jsem se jako první šla věnovat časové ose? Slyšela jsem na tento díl spoustu nespokojených ohlasů a obrovské množství lidí naprosto miluje první díl a taky ten fakt, že si lidi všimli, že DONTNOD, není jako vývojář. Což jsem občasně musela později i vysvětlovat na streamu, že ono studio naposled pracovalo na Lis2. Každopádně studio DONTNOD momentálně dělá na hře Bloom and Rage, která má vycházet příští rok, první epizoda hnedka v únoru, konkrétně 18. Další epizoda je zatím naplánovaná na březen.
 Docela mě i zajímal důvod proč se DONTNOD odpojilo od série. Zjistila jsem, že se již nechtěli vázat pouze k sérii LiS a chtějí vytvořit i něco svého, což byli třeba The Banishers: Ghost of New Eden, které jsem opravdu žrala na začátku roku či Twin Mirror, na který se chystám.

Co se týče Deck Nine, mají pod sebou tedy kopec LiS her ale třeba i The Expanse, která je pod Telltale, a pokud vám tohle nic neřekne, můžete se podívat na jejich nejúspěšnější hry jako The Walking Dead či The Wolf Among Us, který by se měl dočkat pokračování.

Tak uf, studia máme probrané, můžeme se podívat dál.  Jak jsem zmínila, poprvé jsem LiS hrála v roce 2019 a nevěděla jsem co čekat, jelikož jsem většinu života hrála hlavně kompetitivní hry, tady jsem měla, ale silný pocit toho, že se vydávám správnou cestou. „Moje“ singleplayer tituly neměli možnost se rozhodnout, ale byly koridorové, což najednou Life is Strange zbořilo. Mohla jsem se rozhodnout, jak chci, aby se postava zachovala, co udělá…  

Pak ale i ten nepříjemný pocit z toho, že tahle akce, bude mít následky. Hru jsem dohrála bleskovou rychlostí a zamilovala si ji, avšak se nepovažuji za skalního fanouška.  Další díly jsem taky profičela a užívala si atmosféru. Když jsem se dozvěděla, že se připravuje další díl, třásla jsem se na den, kdy si hru budu moci konečně zahrát.  
30.10.2024 díky Ceneze a Onyxu jsem dostala Ultimátní Edici.

Max Caulfield, nadějná mladá fotografka se dostává na Caledonskou Univerzitu studovat to, co jí je neblíže. Umění.  Spřátelí se se Safi, dcerou ředitelky univerzity, brzy, a jak to tak bývá, se okolo Max přežene to co vždy - smrt a nachází svoji nejbližší kamarádku… Mrtvou a u ní pouze fotoaparát.

Tento pocit v ní probudí něco, co již dlouho ne a Max se najde v druhé realitě, kde Safi stále žije a je v pořádku. Safi ovšem i v této realitě není v bezpečí a tak Max udělá vše proto, aby odhalila vraha a taky ochránila před smrtí své nejbližší.

Je jedno moudro, ze kterého mám trošku srandu, ale nikdy ho nepoužívám je „Dokud to funguje, není potřeba něco měnit.“. Toho se drželi i vývojáři, protože hra nepřinese nic nového, krom enginu, na kterém jede. Takže hratelnost můžete očekávat naprosto totožnou jak v předchozích dílech. Jedna z věcí co je tady jiná tak Max má určitá místa, kde ji nikdo nevidí, aby mohla přejít do druhého světa. Pokud máte strach, že nepoznáte, kde se nacházíte, stále to máte napsané na monitoru, takže není možné, se splést či ztratit. Navíc si budete muset i pamatovat, co jste vlastně komu řekli a zda informace z druhého světa vědomě použijete ve světě prvním.

Co se týče výkonu hry, já osobně žádný problém neměla, hra jela plynule. Setkala jsem se opravdu tak se tří sekundovými záseky na začátku dvou cutscén, jinak hra jela naprosto bez problému a spolehlivě.   Soundtrack jako vždycky, nádherný, líbezný… Mrzí mě, že jsem s Max nenašla tolik míst, abych si mohla poslechnout každý soundtrack, ale vím, že hru pojedu na 100 % achievmentů a tak si rozhodně poslechnu každý kousek, co se mi podaří ulovit. Pokud máte zájem, vložím vám později celý playlist, který můžete najít na spotify a tak se přesvědčit na vlastní uši, jak vám hudba svědčí. Skladeb zde najdete 10.
  -> https://open.spotify.com/playlist/5vtgMNSYCWFJ3ruxaBuq8B <-

Poslední vizuál na který se chci zaměřit je grafické zpracování, které se taky příliš nezměnilo. Jeden svět překypuje barvami a ten druhý je smutnější a celkově takový ponuřejší. (Aby taky ne, když se řeší smrt) Nutno taky dodat že Life is Strange: True Colors bylo děláno v Unreal Enginu 4, zatím co tento díl rovnou hodily do 5. Hezky to můžete vidět například u Max v bytě, kde v ložnici má nástěnku a na ní fotky. Speciálně tam má taky jednu s Chloe a ten posun herního stylu vidíte hned.  Důležité pro herní série je slovo emoce, z předchozích dílů, můžete cítit dopad každého rozhodnutí a někdy tomu někoho zabít.  Přišlo mi, že tady ty rozhodnutí nemají tak velkou váhu, jak v minulých dílech, ani takovou, že by se přímo dala atmosféra krájet, stále ale máte pár sekvencí, kdy máte strach z odhalení. Tak nebo tak, hra má jasně daný koridor a nikomu vyloženě zadek nezachráníte, mi přišlo.

Herní doba byla tak akorát, 11 hodin, ale zakecávala jsem se, vařila různé teorie společně s chatem… Není to čas, za který odehrajete platinu, ale takový, kde se snažíte využít aspekty hry, jedete si vlastním tempem a nic vás nehoní. Takové hry, mám obecně strašně ráda.

Jedna z věcí co mě ale zarazila, byla kolik hra je vám schopná nabídnout varování. Jelikož Life is Strange se vždy „koupala“ v těchto tématech, zarazila jsem se už jen tím, že tam vůbec nějaké takové upozornění jsou.

A pokud zde mám nějaké milovníky prvního Life is Strange, tak i vy se můžete těšit, jelikož ve hře se skrývá opravdu velké množství odkazů na onen první díl. Jelikož je Max o 10 let starší než v 1 díle, což z ní dělá v době tohoto dílu 28letou osobu, která se stále 100% nevyrovnala se svým traumatem z Arcadia Bay. Navíc tvůrci se rozhodli, že nechají právě na Vás, jak jste se zachovali v onom prvním díle a tak se můžete rozhodnout, zda jste si vybrali „Bay“ od „bae“, což je docela vtipná slovní anglická hříčka.  Ale jak jsem zmínila, odkazů najdete spousty, stačí jen mít oči otevřené. 

Závěřem: Life is Strange: Double Exposure jsem si rozhodně užila. Nezahltí vás tak emocionálně jako první díl, avšak jsou tam silné momenty, které vás nenechají chladné. Hodit Max do hlavní role byl skvělý nápad, a ač disponuje jinými nadpřirozenými schopnostmi, ve hře se rozhodně nudit nebudete.